Česko bude mít nová pravidla pro látky jako kratom nebo produkty z konopí. Novela zákona o psychomodulačních látkách zavádí kategorii psychomodulačních látek – tedy substancí, které nejsou zakázané, ale nově začnou podléhat regulaci. Zákaz prodeje mladistvým, dohled nad složením i možnost odborného přehodnocení každé látky – to jsou jen některé změny, které novela, která by měla vstoupit během tří měsíců v platnost, zavádí. O pozadí novely, jejích limitech i ambicích jsme mluvili s její spoluautorkou Janou Michailidu.

Novela zákona o psychomodulačních látkách se připravovala velmi dlouho. Brzy by měla být uvedena do provozu. Jak jste spokojená s jejím výsledným zněním?

Už samotné schválení novely považuji za obrovský úspěch, a to i v globálním měřítku. Jde o jeden z vůbec prvních pokusů vytvořit právní rámec pro racionální regulaci psychoaktivních látek, které se dosud pohybovaly v šedé zóně. Nově vzniklá kategorie psychomodulačních látek umožní nabídnout dospělé veřejnosti určité látky za přesně daných pravidel. Cesta k tomu ale nebyla jednoduchá – proces trval roky, zahrnoval desítky jednání a mnoho kompromisů. Výsledná regulace není dokonalá, ale představuje důležitý první krok. Teď bude klíčové sledovat její dopady, vyhodnocovat je a případně systém upravovat tak, aby opravdu sloužil veřejnému zdraví, ochraně spotřebitele a vytvoření smysluplného trhu s nízkorizikovými produkty.

O jakých kompromisech je řeč?

Nejzásadnější kompromis se týkal financování. Původně jsme navrhovali, aby výnosy ze spotřební daně uvalené na tyto látky šly přímo na prevenci a snižování rizik. Tyto oblasti jsou u nás dlouhodobě chronicky podfinancované, takže šlo o důležitý návrh. Nakonec ale nebyl přijat. Další komplikace nastala při zajišťování kapacit ve státní správě – nová regulace vyžaduje dozor, administraci a monitoring. Na to jsou potřeba lidé. A přidávání kompetencí už tak velmi zatíženým oddělením státní správy je vždycky problematické. Bylo nutné hledat personální zajištění na ministerstvech nebo v krajských hygienických stanicích, což na první pohled s psychomodulačními látkami nesouvisí, ale pro realizaci zákona to bylo klíčové.

Novela má začít platit ještě v první polovině letošního roku, čili brzy. Věříte, že se to stihne?

Stále věřím, že ano. Notifikační proces u Evropské komise už běží – například kratom nebo produkty s CBD čekají na schválení. Pokud bude odezva neutrální nebo pozitivní, můžeme spustit implementaci. Komplikací ale může být začlenění dalších látek. Každá nově se objevující látka musí projít hodnocením rizik. To zahrnuje posouzení farmakologických, toxikologických i sociálních dopadů. Naštěstí už existuje odborná komise, která bude fungovat jako poradní orgán rady vlády a bude se těmito hodnoceními zabývat.

Jak bude novela fungovat v praxi? Například zařazování nových látek?

Novela zavedla tzv. kategorii "zařazených psychoaktivních látek", což je mezistupeň. Látky v této kategorii nesmí být prodávány, ale jejich držení není kriminalizováno. To je rozdíl oproti dřívějšímu postupu, kdy látky automaticky končily na seznamu zakázaných a jejich uživatelé čelili perzekuci. V této nové kategorii mají státní instituce dva roky na to, aby rizika látky odborně vyhodnotily. Pokud se ukáže, že je látka relativně bezpečná, může být zařazena mezi psychomodulační a legálně dostupná.

V poslední době média i veřejnost hodně řešili HHC. Jak to dopadlo?

HHC bylo žhavým kandidátem na zařazení za seznam psychomodulačních látek. To znamená, že by bylo za předem jasně stanovených pravidel – například zákaz prodeje osobám mladším osmnácti let – možné jej legálně prodávat. Nicméně do hry vstoupilo zařazení HHC mezi mezinárodně zakázané látky, a to kvůli skutečnosti, že má podobný farmakologický profil jako již zakázané THC. Tudíž v této oblasti ještě uvidíme, v jaké kategorie nakonec HHC skončí.

Nemáte obavu, že novela dopadne podobně jako lékařské konopí? Tzn. na papíře to funguje, ale v praxi bylo lékařské konopí v podstatě nedostupné?

Tyto obavy samozřejmě mám. Regulace je nástrojem, ale záleží, kdo jej zrovna drží v ruce. Pokud se k moci dostanou lidé, kteří nejsou nakloněni racionálnímu přístupu, mohou celý proces zablokovat. Ale to platí v jakékoli oblasti politiky. Systém stoprocentně imunní vůči zneužití moci neexistuje. Věřím ale, že demokratické procesy a veřejný tlak pomůžou udržet vývoj směrem k moderní a funkční regulaci.

Jaké bude mít novela dopady pro uživatele??

Například půjde o výraznější ochranu dětí a nezletilých – v současném stavu totiž často dochází k tomu, že mají k látkám jako kratom či HHC vesměs neomezený přístup skrze neregulované prodejní kanály. To se změní. Dospělí uživatelé pak získají možnost nákupu legálních, bezpečnějších a testovaných produktů, doprovázených informacemi o dávkování, rizicích a bezpečném užití. Omezí se situace, kdy si někdo ve večerce bez jakékoli znalosti koupí látku a následně skončí na pohotovosti.

A co třeba vědecká sféra?

Pro vědu a výzkum to může být zlomový moment. Odstraňuje se stigma, které dosud výzkum psychoaktivních látek paralyzovalo. Nová regulace vytváří prostor pro empirické zkoumání jejich potenciálu – jak pozitivního, tak negativního. Kratom je příklad látky, která může mít pozitivní účinky, pokud se užívá zodpovědně. V jihovýchodní Asii to vědí už dlouho. U nás je teprve třeba tento přístup rozvinout a vědecky podložit. Pokud se to podaří, můžeme do budoucna mluvit i o terapeutickém využití některých těchto látek.

Odpůrci novely tvrdí, že povede k legitimizaci a normalizaci užívání drog. Je na tom něco pravdy?

To je klasické falešné dilema. Na jedné straně stojí prohibice, na druhé volný trh bez pravidel. Naše novela je ale něco mezi – jde o regulaci, která reflektuje rizika a nastavuje pravidla. Nejde o propagaci užívání, ale o to, aby ti, kdo tyto látky užívají, mohli tak činit bezpečně a informovaně. Skutečná normalizace a legitimizace užívání se děje například u alkoholu, jehož propagace je všudypřítomná. Včetně kanálů, míst a událostí, které sledují děti. To je bezbřehá legitimizace společensky škodlivého jevu. V případě novely zákona o psychomodulačních látkách nic takového nehrozí.

Jak hodnotíte aktuální drogovou politiku státu, třeba i ve vztahu ke konopí?

Z mého osobního pohledu jsou posuny nedostatečné. Konopí je relativně bezpečná látka a jeho regulace je nevyhnutelná. Z politického hlediska, při vědomí, jak silný protitlak jednáním o konopí provázel, však musím říct, že mě těší, že se o samopěstování nebo snižování trestů vůbec bavíme. Politika je umění možného.

I odpůrci konopí musí přeci vědět, že jeho legalizace je časem nevyhnutelná...

Ano, časem. Jistěže to vědí. Ale mnozí politici se vidí jako ochránci statu quo. Chtějí svůj tradiční svět beze změny. A úspěch pro ně je udržet jej co nejdéle.

Bude po zavedení novely fungovat nějaká platforma pro osvětu? Nebo to zůstane na komunitě a trhu?

Osvěta musí být kombinací státní iniciativy i aktivit komunit. Například ČSAKPML osloví jiné publikum než ministerstvo. Bohužel, prevence a snižování rizik jsou chronicky podfinancované. Je to jasně vidět u alkoholu, který lze zakoupit úplně všude. Jeho negativní dopady přitom stojí desítky miliard ročně, přičemž daňový výnos je mnohem nižší. A na prevenci jde přitom jen zhruba šest procent z celkových protidrogových výdajů. Mým cílem je dosáhnout toho, aby část spotřební daně šla přímo na prevenci. Je to logické a spravedlivé.

Není u alkoholu spíše problém, že jakákoli výraznější regulace je v tuzemsku politická sebevražda?

O mně je známo, že politické sebevraždy dělám ráda a často… Máte pravdu, není mnoho politiků, kteří by našli odvahu vzít na sebe téma regulace alkoholu. To ale není důvod přestat se snažit. Osobně tohle téma nepustím, i když vím, že není populární. Věřím, že se postupně dočkáme změny. Současný český přístup k alkoholu je v evropském kontextu naprostá výjimka.

Co vás osobně motivuje se tématům drog a drogové politiky věnovat?

Motivuje mě pomáhat těm, které společnost nejčastěji odmítá. A tzv. „feťáci“ jsou jedna ze skupin, které spousta lidí nevnímá ani jako lidské bytosti a nejradši by jim odpírala základní práva. Tito lidé si však zaslouží důstojnost a péči stejně jako kdokoliv jiný. To mě motivuje zasazovat se o změnu.

Co by měl udělat stát nebo společnost, aby tato změna nastala?

Změna přijde jen mozaikou různých aktivit – od jednotlivců a komunit, přes neziskovky, až po politický lobbying. Musíme mluvit otevřeně, vzdělávat a krok za krokem měnit postoj společnosti. Jde o souhrn obrovského množství aktivit spousty různých lidí, kteří postupně tu potřebnou změnu zapříčiní. Máme před sebou ještě dlouhou cestu.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Momentálně se věnuji novelizaci trestního zákoníku. Chceme snížit tresty za drogové delikty, legalizovat samopěstování konopí, podpořit vědecký výzkum a rozšířit adiktologické služby, například testování drog na festivalech.

Co byste na závěr vzkázala čtenářům?

Užívejte bezpečně. A informujte sebe i své okolí.

MEDAILONEK

Jana Michailidu (*1990) je politička a odbornice na drogovou politiku. V minulosti působila jako předsedkyně Komise pro spravedlivou transformaci a byla členkou Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí. Věnuje se zejména prosazování vědecky podložené regulace psychoaktivních látek, destigmatizaci uživatelů a reformě trestní politiky. Je jednou z hlavních iniciátorek novely zákona o psychomodulačních látkách.

‍